Zlatá bula Karla IV. text

Římský a český král Karel IV. potvrzuje a doplňuje listinu, kterou Fridrich Sicilský
vymezil práva a povinnosti Přemysla Otakara
a jeho nástupců k říši

Praha, 7. duben 1348

Karel, z boží milosti král Římanů vždy rozmnožitel říše a český král na věčnou paměť věci.
Našemu srdci vrozený a laskavý vztah k poctám a výhodám pro naše věrné a oddané, nepřetržitě bdělá a pozorná, nás soustavně vybízí, abychom jejich přání přitakali, kdykoliv hlas žadatelů zaznívá oprávněně; neboť naše štědrá vůle se tím nedopouští chyby, nýbrž, jak se domnívá, blahodárně pozvedá vznešenost královského žezla.
A tak ctihodní ... arcibiskup pražský, biskupové olomoucký, vratislavský a litomyšlský a rovněž slavní Jan Korutanský, hrabě tyrolský a gorický, náš nejdražší bratr, a Mikuláš Opavský a Ratibořský, knížata a ostatní duchovní, vévodové, knížata, baroni, velmoži a urození z našeho českého království a příslušných zemí, předstoupili před nás a pokorně nás poprosili, abychom uznali za hodné potvrdit na základě naší královské moci listinu Fridricha zvoleného svatým římským císařem, našeho předchůdce, kterou nám předložili, jejíž obsah a dikce jsou zachyceny v následujících slovech:
Fridrich, z boží milosti a přízně zvolený císař Římanů, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský.
Protože ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje náš majestát, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu.
Proto my po přihlédnutí k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně a oddaně prokazoval císařství římskému, a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás vyvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval, jako náš milý strýc blahé paměti král Filip po radě knížat svým privilegiem ustanovil, také my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království české štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme, chtějíce, aby kdokoliv z nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všechny hranice, které patří zmíněnému království, ať již by byly jakkoliv odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uvádět v úřad biskupy jeho království, ale tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni účastí na žádném našem sněmu, s výjimkou těch, které bychom svolali do Bamberku nebo Norimberku.
Pokud bychom nařídili držet sněm v Merseburku, jen tehdy jsou povinni přijíti, jestliže kníže polský jsa pozván, přijde, mají mu dát doprovod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali, ale tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k návštěvě řečených sněmů. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupcové byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečeného Otakara nebo jeho nástupců, aby k nám poslal tři sta ozbrojenců nebo vyplatil tři sta marek.
K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium sepsati rukou Jindřicha de Parisius, notáře a věrného našeho a zlatou bulou naší stvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský, opat reichenauský, opat svatohavelský, opat weisemburský, Berthold z Neuffen, protonotář naší královské kanceláře, hrabě Oldřich z Kyburku, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě alsaský, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Werner z Hohenburku, urozený Arnold z Wart, Rudolf fojt z Raprechtsweileru, Rudolf z Ramensberku, Albero z Tanhausu komorník a mnoho jiných velmožů a urozených a svobodných, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se léta od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího vyvoleného císaře Římanů a vždy rozmnožitele říše, krále sicilského roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře šestých kalend říjnových šťastně amen.
Jistěže jsme s velkou laskavostí nakloněni prosbám řečených duchovních, vévodů, knížat, baronů, velmožů a urozených, neboť víme, že jsou nad jiné věrní, nadšení a horliví ochráncové cti a štěstí Římského království a svatého císařství. A protože v Římském království je království české článkem velmi vznešeným, onu listinu i všechny jednotlivosti v ní obsažené schvalujeme, činíme platnými, osvědčujeme a stvrzujeme a znovu je, s jasným úmyslem, na základě naší plné moci Římského království řečenému království,... duchovním,...vévodům,... knížatům,... baronům, velmožům, urozeným a každému v onom království a jeho příslušenství, k užitku a potřebě českých králů navždy dáváme a obsahem listiny svěřujeme a dáváme, přitom veškerou neúplnost a nedostatečnost, vyskytnou-li se v uvedených věcech, na základě plné moci po všech stránkách vylepšujeme a doplňujeme, jako štědrý dar majestátu římského krále. Kdyby se však někdo snažil obsah řečené listiny nějak překrucovat nebo mylně vykládat či v nepravém smyslu objasňovat nebo dokonce zcela zastírat, a abychom vše pochybné nebo nejasné, čím je obsah listiny zatížen, odstranili, aby řečené české království a jeho obyvatelé mohli žít v upřímné svornosti a lásce k říši, jež budou uchovávat jednotu poutem míru, a aby obyvatelé řečeného království mohli dědit s vou zemi v pokoji a těšit se z hojnosti dopřávané mírem, když to, co by v budoucích časech mohlo být příčinou neshod a mohlo by ohrožovat duše i těla, bude moudře a blahodárně odříznuto dřív, než by odtud vzešla škoda. A pro případ a okolnost, že z královského českého rodu, potomstva či semene nebo rodiny nevzejde žádný zákonný mužský či ženský potomek, což nechť Bůh nedopustí, nebo by země byla z libovolné jiné příčiny uvolněna, volba českého krále náleží duchovním,... knížatům,... vévodům,... baronům, urozeným a celé obci řečeného království, což jsme pečlivě uvážili se spoluveliteli krále Římanů, budoucího císaře i s dalšími knížaty, která se v té době zdržovala v naší blízkosti. A když vycházíme z jejich rozumné a rozmyšlené rady, že v řečeném případě a za řečených okolností a ne jiných, volbu českého krále s jasným úmyslem dáváme, přiznáváme, svěřujeme a věnujeme řečeným... duchovním,... vévodům,... knížatům,... baronům, urozeným a celé obci řečeného království a jeho příslušenství, tuto volbu z plné své římské královské moci stvrzujeme a na ně přenášíme dobře, blahodárně a zdravě, jak je jen možné; a chceme, ať bude českým králem zvolen kdokoli, aby se dostavil k nám nebo našim nástupcům, králům Římanů a císařům, aby mohl od nás a našich nástupců řádným a obvyklým způsobem přijmout odznaky království a nemohou tomu bránit různé zákony, zvyklosti, obyčeje, pravidla, práva městská či zvyková, statuta či výnosy, učiněné a vydané v opačném smyslu, ať jsou ve prospěch kohokoli a ať jsou libovolného znění a nakolik se budou protivit a mohou být psány slovo proti slovu této listiny nebo do ní vkládány, odvoláváme, zbavujeme účinnosti, činíme neplatnými a rušíme a na základě řečené plné římské moci rozhodujeme, že nemají naprosto žádnou sílu či důležitost.
Nadto chceme, aby vstoupilo ve známost obecnou i jednotlivou, že řečená listina je opatřena zlatou bulou v majestátním zhotovení řečeného Fridricha, zvoleného císaře Římanů, kterou užíval jako král Sicílie, vévoda apulský a kníže kapujský před korunovací králem římským, stejně jako je známo a jak jsme byli zpraveni, že náš děd Jindřich, slavné paměti, kdysi císař Římanů, užíval pečeť lucemburského hrabství a jako další svatí římští zvolenci, naši předchůdcové užívali a jak jsme my před slavnou korunovací užívali pečeti markrabství moravského. Na majestátní straně zlaté buly jsou po obvodu vepsána tato slova "Fridrich, z boží milosti král Sicílie, vévoda apulský a kníže kapujský", z druhé strany, kde je vyobrazen jakýsi hrad, "Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne", a že se dochovala v pořádku, úplnosti a bez všeho poškození.
Žádnému člověku není dovoleno porušovat toto naše schválení, osvědčení, stvrzení, darování, odškodnění, doplnění, objasnění, dovolání, zneplatnění a zrušení nebo se mu z nerozvážnosti protivit. Kdo by učinil opak, vyskytnou-li se takoví, což ať se nestane, stihne je rozhořčení naší římské výsosti a vedle toho složí tisíc marek čistého zlata do pokladny naší a Římského království. Polovina nechť nenávratně náleží dvoru či ko-
moře naší nebo našich nástupců, římských králů a císařů, druhá nechť připadne těm, kdo utrpěli křivdu. Na důkaz a pro větší jistotu jsme přikázali zhotovit tuto listinu, kterou jsme přikázali opatřit zlatou bulou v majestátu.
Svědky této věci jsou Gerlach, arcibiskup mohučský, arcikancléře Svaté říše pro Německo, Rudolf starší, vévoda saský, maršálek svaté říše, Rudolf mladší saský, a Fridrich z Tecku, vévodové, Jan, purkrabí norimberský, Ulrich, lantkrabě z Leuchtenberku, Fridrich z Orlamünde, Ulrich z Helfensteinu a Rudolf z Wertheimu, hrabata, Petr z Hewen, Kraft z Hohenlohe, Gotfrid z Bruneku, Eberhard z Wallsee, Fridrich z Wallsee, Eglof z Friberku a Burchard z Ellerbachu, knížata a baroni řečeného Římského království.
Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, v první indikci, o sedmých idách dubnových, v druhém roce našich království.

Národní archiv, Archiv české koruny 303.

Autoři textů:
Prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc., Historický ústav AV ČR
Prof. PhDr. Martin Wihoda, Ph. D., Masarykova univerzita.